Anekdoty s názvem „veřejná zakázka“

autor: Vlasta Tichá    rubrika: Minutové postřehy    publikováno: 18.08.2009 14:53

Občas nevím, jestli je to veselé nebo smutné, ale každá další veřejná zakázka, která mi projde rukama, je vtipnější než ta předchozí. Jako kdyby je tvůrci tvořili pouze s cílem pobavit možné dodavatele a snad i sami sebe při pročítání nabídek, vytvořených na základě jejich nereálných požadavků.

Pro pobavení (a snad i poučení, protože k tomu přece správné anekdoty také slouží) uvádím několik charakteristických rysů veřejných zakázek, vydávaných institucemi české veřejné správy a samosprávy (světlé výjimky prominou).

Často bývá jediným kritériem výběru dodavatele nejnižší cena, což by bylo pochopitelné, pokud by ovšem zbytek zadání byl natolik podrobný a jasný, aby bylo možné takové kritérium použít. Když totiž po někom chcete raut a trváte jen na nejnižší ceně, může se vám taky přihodit, že hosty tiskové konference (ministra zdravotnictví nevyjímaje) budete napájet krabicovým vínem a cpát gothajem.

A přitom by stačilo kritérium ceny doplnit o stručný popis požadovaného složení rautu, aby byly stanoveny limity společné pro všechny účastníky výběrového řízení. Něco takového ale těžko zvládne zapracovat do zadání někdo, kdo s organizací podobných akcí nemá naprosto žádné zkušenosti. Takových zadavatelů je však, bohužel, většina. Zakázky typu – požadujeme raut, pamětní desku, dvě tiskové konference, PR články kde se dá, to všechno zaplatíme až napřesrok, hlavně aby to bylo co nejlevnější – jsou, bohužel, stále k vidění. Není divu, že se pak agentury podobných taškařic nerady účastní. Nejedná se s nimi fér – platební podmínky mizerné, sankce jednostranné a jednání neprofesionální. Ale postupme dále, legrace ještě nekončí.

U jiných zakázek, kde cena není jediným kritériem, bývá doplněna o další složky, někdy vhodně vybrané, jindy spíše úsměvné. Do té druhé kategorie patří kritérium sankcí, které si dodavatel sám uloží v případě, že něco nesplní. Dejme tomu, že nějaký kraj například připravuje slavnosti a zadá jako podmínky výběru tyto dvě: 60% nejnižší cena a 40% výše sankcí, které může zadavatel uložit dodavateli v případě, že tento nedodrží lhůty. A kde se ztratila kvalita nabízených služeb a pestrost programu, ptám se. Samozřejmě - dodržení lhůt je důležité, a každá slušná agentura do návrhu smlouvy zahrne i termíny splnění a sankce. Ale vybírat jen podle těchto měřítek vhodného dodavatele? Není to málo? Slavnosti pak sice budou možná nudné, nezajímavé, mizerně připravené, chudé, neprofesionální….ale budou připraveny včas. Hurá, to občané jistě ocení.

Bavíte se? Nuže dobrá, mám tu ještě jedno číslo:

Když pominu nevhodně nastavené podmínky výběru, neúplné zadání, složitost a formálnost jednání se zadavatelem, mnoho zainteresovaných osob, z nichž žádná nemá úplné informace, takže jen doplňující otázky vám zaberou pár dní….zbývá zmínit asi to nejzávažnější – nerovnost stran.

Jakmile je dodavatel vybrán, je to zpravidla proto (přestože to může znít naivně), že splnil podmínky uvedené v zadání. Následně je s ním uzavřena smlouva, která by měla sloužit k definici podmínek spolupráce a stanovení práv a povinností obou stran. Kéž by to tak bylo! Již v zadávací dokumentaci často nacházím kouzelné ustanovení, že zadavateli nesmí být ve smlouvě uloženy žádné sankce, s výjimkou úroku z prodlení, který je stanoven na 0,025%, což je polovina zákonných úroků! Když uvážím, že platbu za mnohé podobné služby můžete očekávat až za několik měsíců (až přijdou peníze z fondu EU), je to velmi nejistá půjčka za extrémně nevýhodných podmínek, a to bez jakýchkoliv záruk. Jak je to možné – já mohu získat veřejnou zakázku, když si uložím extra velké sankce, ale na někoho, kdo mi neplatí, nemůžu použít žádný bič? Kam se ztratila rovnost stran?

Ale už toho nechám, na jeden článek bylo úsměvů až až. Jen bych byla šťastná, kdyby si tento jízlivý postřeh přečetli všichni zadavatelé veřejných zakázek a vzali na vědomí, že pokud chtějí kvalitní služby, mohou je mít, ale musí se subjekty na druhé straně barikády jednat jako se sobě rovnými. Musí jim dát jasné podmínky, jednat s nimi profesionálně a jako s profesionály. Jinak totiž nemohou očekávat, že se agentury přetrhnou při soutěžení o jejich přízeň, a že výsledkem toho všeho bude kvalita.

<< Zpět