Marketing ochrany životního prostředí zoufale potřebuje recyklaci

autor: Vlasta Tichá    rubrika: Minutové postřehy    publikováno: 27.08.2009 14:01

O ochraně přírody se píše pořád a všude. Začíná to být skoro otrava, ale pořád je vidět, že osvěty nebylo dost. Čím to bude? Je to proto, že by bylo informací málo, nebo jsou prostě předkládány špatným způsobem v nesprávnou chvíli a na nevhodných místech? Já sama se snažím k ochraně životního prostředí přispívat co nejvíce. Nejsem žádný extremista, ale na většinu lidí i tato moje umírněná snaha působí dojmem, že žiju tak zeleně, že bych mohla jít od minuty k armádě. Já ten pocit nemám – vegetarián nejsem a kožené boty nosím, používám parfém i jinou kosmetiku…neupírám si zkrátka žádné civilizační vymoženosti, pokud mi zpříjemňují a zjednodušují život. Ovšem třídění odpadu, šetrné zacházení s vodou, elektrickou energií a přírodou vůbec považuji za stejnou samozřejmost jako čištění zubů (během kterého samozřejmě ekologicky vypínám vodu, jak jinak).

Když ale sleduji ve svém okolí, jak málo toho lidé o třídění ví, propadám občas beznaději. Kontejnery máme 20 metrů od domu, a přesto jsou popelnice na smíšený odpad neustále plné papíru, včetně úhledně poskládaných krabic a svázaných štosů novin. Z kontejneru na mě tuhle vykoukne televize, támhle zase pytel pet lahví nebo obrovský polystyren, který zbyl od právě zakoupené lednice. V kontejnerech na tříděný odpad to není o moc lepší – do plastů lidé odhodí PVC sáček, ovšem včetně zkažených brambor, v blažené nevědomosti odhazují do papíru krabice od mléka…

Říkám si občas, jestli se nesnažím sama a zbytečně, přemýšlím nad tím, proč je to ostatním jedno a nevím, jestli si mám připadat osvícená nebo směšná. Nemohla jsem to vymyslet, až jednou…potřebovala jsem se zbavit staré žehličky a přímotopu. Bylo mi jasné, že jde o elektroodpad, a dbalá pravidel správného třídění jsem se vydala na dlouhou cestu za jeho ekologickou likvidací. Nejdříve jsem si myslela, že budu moci tento odpad odložit spolu s ostatním nebezpečným odpadem do kontejneru, který zastavuje hned u domu vždy jednou za měsíc. Je to sladké tajemství, které znám jen já a ten pán, co s ním vždycky přijede a sám otráveně sedí za volantem až do chvíle než přijdu, odložím do velikého prázdného kontejneru svoji bedýnku plnou starých CD, žárovek, baterií, disket a prázdných sprejů. Abych ale toho milého pána neobtěžovala otázkami, zavolala jsem na zelenou linku Prahy 4, předpokládanou studnicí informací o správném třídění a ekologii vůbec. Kdo mohl tušit, že tady toho ví o recyklaci ještě o dost méně než já?

Při hledání informací o tom, kam mám vyhodit staré elektrické harampádí, když nemám auto (kdo někdy zkoušel parkovat v Praze, chápe proč) a na sběrný dvůr to mám docela daleko, mě šťastná náhoda zavedla na stránky společnosti REMA Systém, která se zabývá recyklací elektrického a elektronického odpadu. Konečně stopa. Vypadá to, že své elektrické vysloužilce budu moci ponechat jejich osudu bez špatného svědomí, a to v některém ze sběrných míst poblíž mého bydliště, pokud takové je. Ještě ale zbývá přijít na to, jak poznám sběrné místo, kde nechtějí jen mobily nebo počítače; ale já na to přijdu!

Při pátrání mě několikrát napadlo, kolik bláznů si se dvěma starými krámy dá tolik práce jako já, a která babička bude půl dne zuřivě surfovat po internetu, aby zjistila, kam může v baťůžku odvléci mixér ze 60. let. Dumám, proč o tom tajemném pánovi s kontejnerem nikdo neví a nikdo mu nic nepřinese – proč tam musí sedět sám a sám a čekat, až mu přinesu směšnou hrstku věcí, když se pak hned druhý den vedle smíšeného odpadu objeví pytel baterií a žárovek. Lámu si hlavu s tím, proč lidé netřídí, když je to tak jednoduché, a proč si o tom nic nezjistí a dělají to raději špatně, když už s tím začnou.

Ale pak jsem se zamyslela spíše nad tím, proč městská část investuje jistě nemalé peníze do kontejneru, který naprázdno objíždí Prahu; proč provozuje telefonní linku zdarma, kde nikdo nic neví; proč u kontejnerů na tříděný odpad není cedule s tím, co kam patří a nepatří; proč nevisí na dveřích mého domu letáček, který oznamuje, že už za týden se budou lidi moci zbavit všeho nebezpečného a jedovatého. Přitom by to všechno stálo mnohem méně než pak odpad složitě dotřiďovat, likvidovat elektroodpad, který je na špatném místě a platit lidi, kteří musí sesbírat nepořádek kolem popelnic se smíšeným odpadem, protože se do nich pro samé plasty, papíry a televize normální binec nevejde.

Asi nezbývá než čekat až někomu dojde, že kouzelné slovíčko zde je „marketing“. Takový, který by lidi informoval a věci skutečně zjednodušil, učinil je levnější a ekologičtější. Dokud se to ale nezmění, nezbývá než hledat, pátrat a třídit na vlastní pěst (a náklady).

<< Zpět